Beseda s Erikou Bezdíčkovou – pamětnicí holocaustu

V rámci výuky novodobých dějin a literatury proběhla 25. ledna na naší škole beseda s pamětnicí holocaustu paní Erikou Bezdíčkovou. Setkání navazovalo na listopadovou exkurzi žáků 8. a 9. ročníku do Polska (Osvětim, Vielička, Krakov).

Jako třináctiletá dívka byla paní Bezdíčková odsunuta s celou rodinou do koncentračního tábora v Osvětimi. V roce 1945 uprchla z transportu smrti a ukrývala se až do osvobození. Po návratu do vlasti nenašla nikoho z rodiny ani příbuzných, kdo by válku přežil. Ani v době komunistického režimu neměla jednoduchý život a pro svůj židovský původ a politické názory byla perzekuovaná.

Svůj pohnutý životní osud popsala až teď po více než padesáti letech na přání svých dětí v knize Moje dlouhé mlčení. A o svém životě si povídala i s žáky a učiteli naší školy:

„To, že jsme dostali šanci paní Bezdíčkovou naživo vidět a slyšet hrůzy, které se staly, bylo pro mě silným zážitkem. Nejhorší bylo, když vyprávěla, jak se naposledy viděla se svojí maminkou. Držely se za ruce a za pár sekund poslali ji na stranu života a její maminku na stranu smrti. Z toho, co se dělo, bychom si měli vzít ponaučení, ale bohužel i dnes se najdou lidé, kteří považují vyhlazovací tábory za správnou volbu. Paní Bezdíčková je hodně silná žena.“ Lucie Žáková

„Paní Bezdíčková nám vyprávěla o hrůzách, které se děly v Osvětimi. Podobné příběhy jsem slyšel, četl nebo viděl zdokumentované, ale nic z toho, co jsem doposud znal, nebylo tak neuvěřitelné. I přesto mě na celém jejím příběhu nejvíce dojalo dění po válce. Ona si prošla peklem a ani potom jí život nedopřál chvíli klidu.“ Lukáš Kletzander

„Paní Bezdíčková je podle mě strašně statečná žena. Přežila opravdu hrozné věci. I přes to však žije spokojený život a své zkušenosti sdílí dál, aby upozornila lidi, že stačí málo k tomu, aby se společnost zvrhla.“ Sebastian Major

Děkujeme paní učitelce Koryčanské za organizaci besedy.

Fotografie jsou zde.

Luděk Balcařík