Hodnocení žáků a autoevaluace

5. září 2006

1. Pravidla pro hodnocení žáků


Klíčovou roli mezi všemi evaluačními činnostmi zaujímá ve ŠVP hodnocení a klasifikace žáka učitelem. Přímo vprůběhu výchovně vzdělávacího procesu poskytuje učitel žákovi nezbytnou zpětnou vazbu a pravdivý obraz o tom, sjakým úspěchem se mu daří dosahovat dílčích konkretizovaných výstupů, vedoucích ke klíčovým kompetencím.


Na naší škole upřednostňujeme pozitivní hodnocení žáků, a to nejen při prověřování vědomostí, ale vcelém procesu učení. Při výuce žáky co nejvíce chválíme, dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Pomáháme žákům předcházet chybám, dodáváme jim důvěru v jejich schopnost předkládané učivo dobře zvládnout a povzbuzujeme je. S žáky jednáme tak, aby neměli strach vyjádřit svůj názor. Pozitivně přijímáme i nesprávné závěry žáků, dáváme jim prostor pro otázky, trpělivě žákům odpovídáme a věnujeme jim individuální pozornost. Pomocí často zařazované činnostní zpětné vazby zjiš?ujeme případné nedostatky žáků hned vzárodku a průběžně je odstraňujeme.


Na chyby upozorňujeme žáky včasně, bezprostředně, vstřícně, přátelsky a důsledně. Vyhýbáme se zaujatosti, nahodilosti či opožděnému hodnocení. Dbáme, abychom vžácích nevytvářeli pocit, že si nemohou ve svých úsudcích věřit nebo že jsou horší než jejich spolužáci. Umožňujeme průběžně žákům poznání, že chyba se může vyskytovat vkaždé lidské činnosti, může mít však pro člověka různé následky podle její závažnosti. Žáky vedeme přes sebehodnocení a samokontrolu kdovednosti něco provést dokonale – bez chyby – a vpřiměřeném čase. Schybou pracujeme tak, aby vyzývala žáka květšímu soustředění na plnění úkolu, kdůslednější kontrole své práce, ksebepoznání svých schopností.


Žáky hodnotíme nejprve při činnostech, při kterých máme možnost sledovat, jak pracují. Oceňujeme jejich snahu, pozornost, hodnotíme vyjadřování závěrů, oceňujeme jejich nápady. Každé upozornění na klady určitých žáků, pomáhá odstraňovat drobné nedostatky druhých žáků. Pozitivně laděná průběžná hodnocení a prožité pocity úspěchu při činnostech motivují žáky kučení, posilují jejich sebedůvěru a vedou je kvnitřnímu uspokojení. Tyto faktory mají pozitivní vliv na rozvoj klíčových kompetencí a na dobré osvojení učiva žáky.


Směřujeme k tomu, aby v době písemných nebo ústních hodnocení žáků, zvládalo co nejvíce žáků učivo zcela bezpečně. Ústní i písemné hodnocení, stejně jako slovní hodnocení a klasifikace mají v1. období základního vzdělávání funkci především výchovnou a motivační.


Žáci jsou o způsobech a kriteriích hodnocení informováni a uvědomují si, čemu se učí a proč, vědí přitom, jaké činnosti zvládli, vědí co umí, co se po nich požaduje, zčeho mohou být zkoušeni. Velmi často proto také ústní nebo písemné zkoušení sami vyžadují. Prověřování vědomostí pro ně není stresovou situací nebo dokonce trestem, ale možností ukázat, co se naučili, možností využít svých poznatků při řešení předložených úloh, otázek a úkolů, možností jak získat dobré hodnocení, pěknou známku. Dobrý výsledek posiluje jejich sebedůvěru a motivuje je pro další činnosti a poznávání.


Pozitivní výsledky třídy při prověřování učiva posilují i sebevědomí učitele, vedou kzamyšlení nad způsoby práce, kterými byly dobré výsledky dosaženy. Naplňují vnitřním uspokojením. Pocit uspokojení a radosti dodává chu? do další práce, přenáší se na žáky i na jejich rodiče. Učitelé se stávají uznávanými profesionály ve svém oboru, jejich práce je ceněna rodiči žáků. Hodnocením práce svých žáků hodnotíme i svoji schopnost něčemu dobře naučit a výchovně na žáky působit.


Klasifikace se řídí legislativními normami, které jsou stanoveny především zákony, vyhláškami, nařízeními a ty určují podobu vysvědčení. Vprvním ročníku se nepoužívají známky ani vprůběhu školního roku, ani na vysvědčení. Žáci jsou hodnoceni slovně. Ve druhém ročníku se citlivě přechází na známky, zvýrazňuje se kladná motivační úloha pěkných známek. Dále se pak hodnotí klasickými známkami.


Od pojmu klasifikace odlišujeme pojem hodnocení. Hodnocení tvoří velmi důležitou součást vyučování. Co a jak se hodnotí, ovlivňuje to, co a jak se žák učí, resp. jak pracuje. Ve všech předmětech sohledem na věkové zvláštnosti a specifičnost těchto předmětů platí tyto zásady: Metody hodnocení odpovídají jasně stanoveným účelům, cílům. Je využívána vhodná škála hodnotících postupů. Je vytvořen efektivní způsob zaznamenávání a sumarizace hodnotících informací tak, aby informace o výsledcích přinášely učitelům, žákům i rodičům přehled o tom, jak se žákovi daří zvládat klíčové cíle, jaké má potíže a jaký by měl být další postup. Ktomuto byla zavedena na druhém stupni elektronická žákovská knížka, kam vyučující výsledky žáků zaznamenávají okamžitě a rodiče tak mají možnost se dozvědět výsledky práce a znalost klíčových kompetencí co nejrychleji. Tato klasifikace se stává vysoce funkční.


Důležitou součástí hodnocení je také hodnocení chování a kázně žáků. Zvláště vtéto oblasti je velmi důležitý systém pochval a odměňování jako motivujícího a pozitivního aspektu školního života. Aby pochvala a poznámka byla funkční, musí se jí zákonný zástupce dítěte dozvědět co nejdříve. Ktomuto účelu také poslouží velmi dobře elektronická žákovská knížka, která na naší škole úspěšně funguje již druhým rokem.


Slovní hodnocení jako jednu zforem evaluační činnosti využíváme na naší škole již čtrnáctý rok. Po zkušenostech stímto způsobem hodnocení od první do třetí třídy ve všech předmětech nebo pouze u předmětů spřevažujícím výchovným zaměřením, jsme setrvali u slovního hodnocení vprvním ročníku.


Slovní hodnocení je vhodné využívat všude tam, kde jsou do plánu školy zařazeny aktivity směřující krozvoji individuálních vlastností a schopností žáků, zaměřené na samostatné řešení problémů, na rozvoj jejich individuálních postojů, kreativitu apod. Výsledky práce žáků pak není možné zařadit do pěti stupňů klasifikační stupnice.


Vprvním ročníku je dále nezastupitelným přínosem způsob seznamování žáka sjeho pokroky, které učinil za určitou dobu. Učitel má jedinečnou možnost hodnotit každé dílčí zlepšení. Žák je srovnáván pouze sám se sebou, a proto je možné posoudit, jak se jeho aktuální výkony změnily vporovnání sminulými výkony. Zároveň poskytuje citlivou informaci žákovi i jeho rodičům o míře školních úspěchů, o okolnostech vedoucích kjejich dosažení i jejich chování. Nabízí i možnosti, jakým způsobem případné problémy řešit nebo dosahovat ještě lepších výsledků.


Slovní hodnocení může na rozdíl od tradičního známkování obsahovat vždy alespoň částečně pozitivní motivaci. (pochvalu za zlepšení vurčité činnosti, za pomoc spolužákovi, za výzdobu třídy, pěkné chování ke kamarádům – možnosti jsou téměř neomezené).


Tento způsob evaluace navíc zahrnuje postoje žáků, jejich úsilí a snahu. Proto nejvíce prospívá problémovým a úzkostným žákům, kteří mají vzhledem ke svým schopnostem reálnou perspektivu úspěchu a nejsou neustále vystavováni stresu ze získání špatné známky.


Aby slovní hodnocení bylo srozumitelné, musí učitel používat stále stejná kriteria. Seznámí snimi rodiče na začátku hodnoceného období. Volba přesných formulací kpopsání žákovy osobnosti, jeho vlastností, schopností, předností , nedostatků a výsledků jeho práce nutí učitele mnohem více o dítěti přemýšlet, studovat odbornou literaturu.


Žáci jsou hodnoceni během celého školního roku podle kritérií, které na začátku roku stanoví třídní učitelka. Důležitou roli hrají osobní setkávání pedagogů srodiči, kde jsou podávány informace obsáhlejší. Rodiče mohou po dohodě střídní učitelkou navštívit výuku, aby sami viděli své děti při práci i vživotních situacích mezi spolužáky , vjiném než domácím prostředí. Pololetní a závěrečné vysvědčení je psáno formou dopisu žákovi, který mu učitelka vprvním pololetí přečte.


Učitel je vždy schopen převést slovní hodnocení do pětistupňové klasifikační stupnice vpřípadě žákova stěhování apod. Vdruhém ročníku přistupujeme ke klasifikaci velmi citlivě, doplňujeme známky slovním ohodnocením, neustále převažuje kladné motivační hodnocení supozorňováním na nedostatky a chyby.


1.1. Zásady a pravidla pro sebehodnocení žáků

V jednotlivých učebních oblastech předem stanovíme a žákům sdělíme základní učební požadavky. Jasně formulujeme, jaké dovednosti si žáci mají osvojit, čemu se mají naučit. Žáky upozorňujeme, jaké činnosti nebo pokusy budou provádět, o čem budeme hovořit.
Žákům předkládáme reálné a dosažitelné cíle, a tak vedeme žáky k bezchybnosti a poctivosti.
Žákům důvěřujeme a sebehodnocení nepovažujeme za příležitost kpodvádění. Díky zpětné vazbě mají učitelé i žáci přehled o tom, co a jak již zvládli. Takto vedení žáci nemají potřebu podvádět – podvádění pro ně ztrácí smysl, jelikož nevede ani kprožití pocitu úspěchu ani kcíli, kterým je dosahování co nejlepších výsledků.
Žáky vedeme k tomu, aby si do svých učebních materiálů zaznamenávali to, co už dobře ovládají (například „hvězdičkou“). Na základě takto provedeného sebehodnocení žáků mohou učitelé následně přistupovat k individuálnímuřešení jejich problémů a nejasností.
Používáme činností přístupy a metody učení, které umožňují žákům odhalovat chyby, hned je opravovat a brát si znich poučení. Žákům tak průběžně umožňujeme uvědomění, co z probíraného učiva již ovládají.
Žákům umožňujeme vyjadřovat své myšlenky, názory a prezentovat své vědomosti. Nejdříve dáváme příležitost projevit se žákům, kteří se vdaném učivu orientují jako první. Na jejich příkladě si ostatní žáci nejlépe uvědomí vlastní stupeň poznání.
Ksebehodnocení písemných cvičení přistupujeme teprve tehdy, až je žák schopen uvědomit si, že probírané učivo ovládá.
Předkládáme žákům ukázky správně vypracovaných úkolů různé obtížnosti a upřesňujeme, co požadujeme na výborné ohodnocení a co je hodnoceno již jako chvalitebně. Žáci potřebují vědět, jakou náročnost úkolů mají kurčitým ohodnocením zvládat. Stejně stanovíme ukazatele při hodnocení písemném bez klasifikačních stupňů. Žák potom ví, kčemu ve svém snažení směřuje, a je mu tak dána možnost sebehodnocení.
Dodržujeme zásady a pravidla pozitivního hodnocení.

1.2. Pravidla prověřování vědomostí formou prověreka zkoušení


Před zadáním jakékoli prověrky nebo testu zvažujeme, zda:

má hodnotit naučení určitým poznatkům,
má diagnostikovat učební problémy.

U otázek, úloh, testů, diktátů aj., uváděných vučebnicích, předem posuzujeme jejich vhodnost pro žáky určité třídy. Při vymýšlení otázek nebo při úpravě jejich znění je vhodné, aby je překontroloval ještě jiný učitel, a to kvůli porozumění formulaci otázek žákem i kvůli posouzení jejich jednoznačnosti. Dbáme na to, aby znění úkolů a otázek bylo jasné, aby při zjiš?ování vzdělávacích výsledků nedocházelo k záměně nepochopení zadání za neznalost.


Při prověřování vědomostí:

prověřujeme a hodnotíme to, o čem víme, že jsme žáky učili a naučili;
dbáme, aby příklady, diktované věty nebo testy určené khodnocení žáků obsahovaly jen to, co bylo sžáky dostatečně procvičeno;
dbáme, aby zadání úloh bylo věku žáků přiměřené, tj. formulované tak, aby mu žáci určitého věku mohli dobře porozumět, aby o úkolu měli již nějaké povědomí, aby se již spodobným úkolem někdy setkali;
ústní zkoušení vedeme tak, abychom při něm zjiš?ovali, co žák umí, ne to, co ještě neumí;
písemnou práci na závěr určitého celku nezadáváme předčasně, ale až když žáci svými projevy prokazují, že jsou na písemnou práci vybaveni vědomostmi;
při prověřování učiva probíraného před delší dobou ho sžáky nejprve nějakou formou zopakujeme, a to alespoň krátce a vněkolika po sobě jdoucích hodinách;
při celkovém hodnocení žáka bereme vúvahu a hodnotíme i pokrok, jaký žák za určité období udělal, a jaká byla jeho snaha kodstranění nedostatků;
všechna hodnocení vyjadřujeme jako objektivní informaci povzbudivého charakteru.

Každý žák je vybaven více či méně odlišnými individuálními předpoklady pro učení, jako jsou nadání, úsudek a píle. Za pomoci činnostních přístupů, diferenciace a vneposlední řadě pozitivního hodnocení se snažíme v1. období vzdělávání dosáhnout toho, aby všichni žáci zvládali základní učivo výborně. Při klasifikačním způsobu hodnocení je pak mezi žáky určitý rozdíl hlavně ve známce výborně. Někteří žáci při činnostech a samostatném plnění úkolů prokazují mnoho schopností např. aplikovat, objevovat, provádět analýzu aj., některým naopak trvá déle, než dojdou kzvládnutí učiva na výbornou a nemají zatím možnost se příliš vdalších schopnostech projevit. Obě skupiny žáků je třeba hodnotit známkou výborně. Vtakových případech je nejlepším osvědčeným způsobem kombinovat známku výborně s pozitivním slovním hodnocením, které krátce a jasně vyjádří projevené schopnosti nadaného žáka. Známky výborně se tím od sebe odliší.


Žáci se specifickými poruchami učení


Na naší škole je diagnostikováno přibližně 15 – 20 % žáků s některou specifickou poruchou učení nebo alespoň tendencí kní. Nejčastěji je to dyslexie. Snažíme se, aby tyto poruchy byly objeveny co nejdříve, aby mohla být zahájena nápravná opatření. Všichni vyučující na prvním stupni a převážná většina na druhém stupni absolvovali kurzy pro dyslektické asistenty. Žáci jsou integrováni do běžných tříd, je jim věnována individuální péče. Pro tyto žáky zařazujeme speciální hodiny zaměřené na nápravu jejich problémů za pomoci speciálních počítačových výukových programů. Na základě vyjádření pedagogicko – psychologické poradny je zákonným zástupcům nabídnut způsob hodnocení.


Vzdělávání žáků sjinými poruchami nebo zdravotním postižením je řešeno individuálně podle typu problému.


7.1.3. Závěr


Cílem školy v1. období základního vzdělávání je podněcovat žáky k výšeuvedeným dovednostem. Usilujeme o to, aby pokud možno všichni žáci pochopili a osvojili si učivo určené pro toto období výborně nebo jen smalými nedostatky, tedy chvalitebně. Je to významný předpoklad pro úspěšné vytváření a rozvoj klíčových kompetencí žáků v dalších obdobích základního vzdělávání.


Klasifikace spojená se slovním hodnocením patří mezi inovační způsoby hodnocení žáků a na naší škole se prakticky osvědčila. Pozitivní kombinovaná klasifikace patří mezi specifické rysy tvořivých škol.


Právní předpisy k hodnocení

Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 51 – 53
Vyhláška č. 48/2005 o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, § 14 – 16

7.2. Evaluační činnosti


Evaluační činnosti tvoří nedílnou a svým způsobem permanentně probíhající součást práce školy


Evaluace škol = hodnocení výsledků a fungování jednotlivých škol na základě přesných ukazatelů a procedur monitorování. Je součástí celkové pedagogické evaluace. Evaluace škol je jednak externí (prováděná orgány inspekce, agenturami pro srovnávání škol, srovnávacími dotazníky, testy aj. vrámci vytvořených sítí škol, aj.) jednak vnitřní, při níž škola hodnotí sama sebe.


Propagovaná je vsoučasnosti zejména vnitřní evaluace. Ta může probíhat na úrovni školy, či na úrovni třídy. Podstatným rysem evaluace by mělo být přesně zjistit, čeho žák skutečně dosahuje vporovnání splánovanými výsledky. To však předpokládá vytvořit standardy výkonu, jimiž lze úroveň dosažení jednotlivých kompetencí hodnotit.


Objektivní měření úrovně osvojení kompetencí, kterých mají žáci prostřednictvím školního vzdělávání dosáhnout, je velmi obtížný problém. Detailně propracovaný externí model národní evaluace výstupních výkonů žáků prostřednictvím celostátně závazných testů není vČR dosud zpracován. Dle informací zMŠMT ČR, by mělo kjeho vytvoření dojít vprůběhu cca 3 let, díky prostředkům zEvropských strukturálních fondů.


Dosavadní způsoby měření vzdělávacích výsledků u nás jsou schopny postihnout vědomosti, případě postoje žáků, ale nikoli reálné kompetence. Bohužel, dosud se nám nepodařilo na našem trhu objevit externí evaluační nástroj, který by splňoval podmínku objektivity, smysluplnosti a efektivity.


Nejčastěji používané externí testy sice umožňují odškrtnout si políčko evaluace ve školním plánu. Ke zjištění, jak na tom vaši žáci skutečně jsou, Vám však dle našeho soudu příliš nepomohou. Ztěchto testů vychází převážná většina žáků a tudíž i škol jako průměrní. Dle našich zkušeností jsou testy postaveny tak, že chytrý žák, který pečlivě čte zadaní a plní úkoly, dopadá jen o málo lépe, jako žák, který test vyplní náhodně („jako sportku“).


Neformálním způsobem evaluace je rovněž úspěšnost žáků vpřijímacích řízeních na jednotlivých středních školách. Bohužel i tento faktor může být sohledem na formy a obsahovou náplň přijímacích zkoušek zavádějící.


I přes výše jmenované aspekty naše škola již jedenáct let provádí testování SCIO, ve kterém se umis?uje vždy vprvní polovině testovaných škol, ztoho mnohokráte vprvní čtvrtině .


Velmi důležitou evaluační formou je cílené získávání informací od bývalých žáků – absolventů školy. Vpříštích letech toto však bude mít význam až u absolventů vzdělávaných podle ŠVP. Jejich vlastní zhodnocení vzdělávání umožní škole vytvořit si alespoň částečně objektivní obraz o tom, jak se daří naplňovat obecné cíle ŠVP, jak se daří vybavovat žáky klíčovými kompetencemi pro další studium, osobní i pracovní život. Nedílnou součástí autoevaluace je zpětná vazba ze strany rodiče – klienta a ze strany zřizovatele. Naše škola bude vpravidelných intervalech tří let opakovat dotazníkovou akci u výše jmenovaných skupin a organizací.


Neodmyslitelnou součástí každé evaluační činnosti bude její vyhodnocení, které bude zahrnovat i návrhy „korekčních“ opatření, případně i návrhy na další úpravu ŠVP. ŠVP proto stále bude pracovním materiálem celého kolektivu pedagogů na naší škole.


Vměsíci červenci bude každoročně zpracována shrnující evaluační zpráva, která by měla vyhodnotit celý proces realizace školního vzdělávacího procesu, a vést kúpravám tohoto programu. Evaluační zpráva bude přílohou výroční zprávy školy a jejím zpracováním bude pověřen tým pedagogických pracovníků. Vedoucí tohoto týmu (člen pedagogického sboru) bude jmenován ředitelem školy vždy na období listopad až červen daného školního roku.

Zpět