Příběhy našich sousedů – slavnostní prezentace žákovských prací
30. března 2025V letošním školním roce se Příběhů našich sousedů, projektu, kde se žáci naučí základům dokumentaristiky, zúčastnily hned dva týmy naší základní školy.
Jeden tým tvořila děvčata z 9. ročníku pod vedením pana učitele Štrbíka a druhý tým, složený z žákyň 8. ročníku – Barči Veselé, Klárky Konečné, Kačky Schneiderové a Viky Belatkové – a žáka
6. ročníku Lukáše Lokaje. Tento tým byl pod mým vedením, tedy se více rozepíši právě o naši společné práci.
O průběhu projektu jsme již na stránkách naší ZŠ informovali. Tedy zkráceně: Děti si vybraly
do projektu pamětnici, navštívily ji s již předpřipravenými otázkami, udělaly rozhovor, který zaznamenaly na diktafon a na kameru. Tento rozhovor musely zpracovat buď jako animaci, nebo krátké video. Náš tým se rozhodl pro video. Ještě před zpracováním dokumentárního materiálu
do krátkého pětiminutového videa však proběhl další workshop, kde paní koordinátorka Tereza Pospíšilová vysvětlila dětem, jak ze získaných obrazových materiálů „vytáhnout“ to podstatné – příběh.
Konečná verze však byla pouze na rozhodnutí týmu, co právě jemu připadlo zajímavé. Tady měl tým velké štěstí, naše pamětnice Jana Žáčková, dcera „kulaků“, nás obohatila cennými informacemi
o osídlování Sudet a nucené kolektivizaci venkova, ale zároveň nám popovídala o svém dětství (škola, vztahy mezi dětmi, láska a respekt k rodičům) a partnerském životě, tzn. o setkání se svým mužem Petrem, se kterým oslavili v minulém roce 55leté výročí svatby.
Děvčata samozřejmě nejvíce zaujala linka příběhu o lásce. A není se co divit. Učivo o dějinách Československa ve 20. století se probírá až v 9. ročníku. A navíc: Copak nás v jejich věku zajímalo osídlování Sudet nebo násilná kolektivizace venkova? Popravdě patřím ke generaci, ke které se tyto informace vlastně vůbec nedostaly (,abychom náhodou něco neřekli ve škole).
Nejtěžší část práce byla nakonec na technikovi týmu Lukášovi. Tvorba videa byla doslova mravenčí práce, kdy se snažil sestříhat a upravit video tak, aby bylo nejen poučné pro další generace, ale aby v něm byla ukázán optimismus a životní moudrost naší milé Jany. Práci zvládl na jedničku. Málokdy se nechám dojmout, ale když jsem s odstupem času, právě na slavnostní projekci, video zhlédla, dojalo mě.
Vlastně celá slavnostní projekce žákovských prací, která se konala ve středu 26. března v divadle Radost, byla velmi emotivní.
Akce byla perfektně zorganizována, byli pozvaní pamětníci, rodiče dětí účastnících se projektu, rodinní příslušníci pamětníků… Týmy přišli svou účastí podpořit i ředitelé a pedagogové z jejich škol nebo spolužáci. Před každou projekcí týmy představily svého pamětníka, mnohdy sehranou scénkou vystihující dobu, o níž pamětník vyprávěl. Po projekci odevzdaly děti svým pamětníkům
od organizátorů připravenou kytici. Po projekcích následovalo společné focení týmů s pamětníkem
a raut. Účastníci projektu také získali certifikát potvrzující zapojení do Příběhů našich sousedů. Samotné děti byly šťastné a naplno si užily chvilku slávy.
Přestože jsem v průběhu projektu měla jako pedagog určitou pochybnost o smyslu konání
a o správně zacílené energii dětí i kantorů, teprve na slavnostní projekci vše krásně secvaklo. Děti se po dlouhé době potkaly s Janou a Petrem Žáčkovými, na obou stranách byla vidět radost z opětovného setkání. Jana Žáčková tak zůstane nedílnou součástí života našich žáků, stejně tak jako oni zůstanou součástí jejího.
Pro mě byla největší odměnou soukromá událost. Pustila jsem svým rodičům „naše“ video, které je již nyní vloženo na youtube. Po jeho zhlédnutí se v rodičích otevřela stavidla vzpomínek, z nichž jsem se poprvé dozvěděla o událostech, které jako děti zažily v 50. a 60. letech 20. století.
Co napsat závěrem?
Milé děti, projektu se každoročně mohou účastnit až dva týmy ze školy, tedy cca. 10 žáků. Ale natočit vzpomínky svých nejbližších (prarodičů), tedy pokud máte štěstí a jsou tu ještě s vámi, může každý z vás.
Samozřejmě děkuji Barče, Kačce, Klárce, Viky a Lukymu, že se do projektu zapojili. Děkuji
i vyučujícím a rodičům, že byli ochotni uvolnit tým z výuky, aby se děti mohly účastnit workshopů
a společné práce. Poděkování určitě patří i paní Pospíšilové a panu Vašků, kteří nám pomohli k výslednému „produktu“ – videu s pamětnicí Janou Žáčkovou. Té mimochodem patří dík největší.
p. uč. Miroslava Šmerdová
Odkaz na video: Jana Žáčková (tým žákyň z 8.A a žáka ze 6. ročníku)
Odkaz na video (animovaná reportáž): Eva Vitouchová (tým žákyň z 9. ročníků)
