Klub mladých diváků – Saturnin

Ve čtvrtek 3. 12. jsme se školou navštívili Mahenovo divadlo v Brně. Hráli Saturnina, stále vděčný příběh. Naše škola tyto kulturní akce pořádá často. Jsou dobrovolné a u žáků se už těší značné oblibě. Ač do divadla nechodím příliš často, tentokrát jsem se přidala i já. A nelituji. Obdivuji herce. Je to kuráž obléci si na sebe roli a pomocí svého umu zprostředkovat divákovi příběh. Troufnu si však tvrdit, že právě to je na tom baví.

I tentokrát se dobrý výběr herců postaral o skvělé ztvárnění postav. Teta Kateřina, jakožto postrach klidných duší, byla vskutku znamenitá. Její elán a proud přísloví rozechvíval vděčnost za vlastní tety až v posledních řadách. Nejvíce mě však fascinoval samotný Saturnin. Přesně jak jsem si ho představovala. Pohotový, temperamentní, s nikdy nepřetrženou nití. Vždy ve správnou chvíli na správném místě s nějakou trefnou poznámkou. Po jevišti spíše poskakoval nepředvídatelně jak papírový čert, ale v příštím okamžiku se nosil v ukázkovém záklonu znalecky po jevišti. Odměnou hercům byl nejednou srdečně rozesmátý sál. Když se naposledy ukláněli, ještě nemalou chvíli burácela divadlem ozvěna dlouhého potlesku.

Velmi si považuji toho, že nám učitelé umožňují strávit pár večerů na nitích příběhů. S poděkováním všem, kteří se o tento večer zasloužili,

Smolková Luk, IX.A