Lyžařský výcvikový kurz 7. ročníků

28. března 2022

Dolní Morava 2022

Lyžařský kurz z pohledu zúčastněných učitelů:

Letos se spojily pohádkové síly – Kačenčiny i Rampušákovy – a vyčarovaly pro nás to nejkrásnější počasí, sluníčko svítilo celý týden a sněhová nadílka byla více než bohatá. Ubytování na chatě Terezka, které pro naše děti před lety „vybojovala“ paní učitelka Kubů, nemělo chybu. Stačilo přejít silnici, nasadit lyže a už jsme sedali na lanovku, nebo chytali kotvu. Jelikož z Dolní Moravy bylo vybudováno plnohodnotné lyžařské středisko s propojenými sjezdovkami a vleky, měli jsme na výběr z několika možností (Areál U Slona, Areál Sněžník), a tak se nenudili ani zdatní lyžaři. Začátečníci vyzkoušeli své první lyžařské krůčky na mírném dětském svahu Amálka a snowboarďáci pod vedením profesionální instruktorky Andrey trénovali triky na snow trails U Slona.

Největším přínosem a zároveň nejtvrdším oříškem bylo pro děti sžít se a komunikovat po dvouleté distanční výuce se spolužáky, což nakonec všichni zvládli.

Naši sedmáci odjížděli z výcviku nepolámaní, zdraví, unavení a spokojení.

p. uč. Blanka Kubů, p. uč. Miroslava Šmerdová a p. uč. Karel Imríšek

Lyžařský kurz z pohledu zúčastněných dětí😊:

Náš pokoj měl mnoho zážitků a příhod, jak hezkých k zasmání (třeba jak se Patrik po večerce schovával před učiteli na jiném pokoji) až po trochu otravnější (dvakrát se nám rozbila skříňka). Lyžování bylo pro mne uklidňující nejen díky krásné jízdě, ale i pro ujištění, že lyžovat umím. Lyžák se mi celkově moc líbil.

Mám vzpomínku na „flašku“ a na spoustu užitečných zážitků a někdy taky nedobrých.

Byla tam dobrá jídla.

Na horách to bylo celkem dobré, až na to, že jsem se tam pohádala s kamarádkou, ale našla si tam novou. Sjezdovky byly super, bylo jich tam opravdu moc, bobová dráha byla taky úžasná. Hotel se mi moc líbil.

Na lyžáku jsem si to užila. Velkou vzpomínku ve mně zanechalo šlapání nahoru do velkého svahu, nebo jak jsem udělala první obloučky, jela poprvé na kotvě a pomě, nebo jak mi jeden den nebylo úplně nejlíp. Lyžování mě baví.

Budu vzpomínat na to, za co mě ostatní vinili, a nemohl jsem za to. Potom jsem si rozbil mobil.

Všichni běhali jak splašení, protože na kartách od pokojů nebyla čísla.

Na lyžáku jsem poprvé v životě stál na lyžích. Zezačátku jsem se strašně bál, ale potom to bylo lehčí a lehčí. Nejvíc jsem se bál na červené sjezdovce.

V úterý večer jsme pořádně s holkami uklidily. Asi hodinu a půl jsme se nehnuly z místa, abychom nic nezašpinily. V noci jsme si vyprávěly horory. Byla jsem v 1. družstvu.

Nejvíce uklizeno jsme měly ten den, kdy se pořádek nehodnotil. Nezapomenu, když nás všech sedm spalo na třech postelích.

Lyžování bylo super, bavila mě i bobová dráha. Celý náš pokoj koukal na Scary Movie, bylo to strašně vtipný.

Na hory bych jel rozhodně ještě jednou, i když byly mezi námi i problémy, které se poslední večer vyřešily. Lyžování jsme si všichni užívali až do posledního dne.

Nejlepší zážitek byl, jak jsem narazila do kluka a on se mi ještě omluvil za to, že jsem do něj narazila. A že jsem pomohla třem lidem se zase na svahu postavit.

Líbily se mi vleky i upravené sjezdovky. Počasí nám přálo, bylo slunečno. Na vyhlídkové sjezdovce bylo vidět azurové údolí. V našem hotelu vařili výborná jídla. Večerní program horské služby byl přínosný.

Já jsem si lyžák užil. Sice mě to ze začátku moc nebavilo, ale později, když jsem se naučil lyžovat, tak to byla zábava. Nejvíce jsem si užil vyhlídkové trasy, které vedly lesem. Také bobová dráha byla fajn, ale lyžování bylo lepší.

Moje dobrá vzpomínka na lyžák je, jak jsme se více skamarádili s áčkem a o volném čase jsme hráli různé hry. S holkami jsme se dívaly na horor, a potom se všeho bály.

Měly jsme apartmán rozdělený na 2 menší pokoje. U nás byly vztahy ve zcela kamarádském duchu, ale ve druhé části panovaly často různé hádky.

Na horách se mi líbilo, naučila jsem se něco nového a jsem ráda, že jsem to i přes mnohá nedorozumění s kamarádkami zvládla.

První den lyžování jsem hodně padala, ale i tak mě to bavilo. Jezdili jsme i na prudší sjezdovky. Měla jsem z nich trochu strach. Nakonec jsem je zvládla. Nejlepší zážitek pro mě byla bobová dráha.

Zkoušeli jsme ochutnávat nejpálivější chilli papričku na světě, kterou jsem přivezl, byla to vážně sranda.

Vzpomínám si na den, kdy Jáchym přinesl sáček s jednou z nejpálivějších papriček. Každý jsme si dali špetku a už jsme slzeli. Pálilo to tolik, že pár z nás to pálilo i další den.

Podle mě jsem se zlepšil v lyžování a v našem pokoji byla skvělá zábava, ráno i večer. Také jsme navštěvovali jiné pokoje a hráli hry.

Lyžák je vzpomínka na celý život. Byly i nějaké hádky, ale kolektiv byl dobrý. Lyžování bylo super. Dozvěděla jsem se spoustu věcí o horské službě. Moc jsem si to užila.

Bylo to tam super, protože to nebyla jen jedna sjezdovka, ale i snowpark. Bydleli jsme v pokoji na kartu. Každé ráno, v poledne a večer jsme měli jídlo. Mohli jsme si tam objednat pizzu. Na sjezdovkách to bylo boží. Naučil jsem se i něco nového. Je to nezapomenutelný zážitek.

Po příjezdu jsme dostali pokoj, který byl super. Ve skříni v lyžárně bylo málo místa. Lyžování bylo úžasné, krásné sjezdovky. Spousta dobře stráveného času. Dlouhá volna a dobré jídlo. Hodnotím pozitivně.

Vzpomněl jsem si, jak se lyžuje. Budu vzpomínat na buzení od kamarádů (jsou trošku hloupí), na jízdu na bobovce.

Spadla jsem asi nejčastěji ze všech. Schovávaly jsme Patrika pod postelí. Lyžák byl super, byla jsem v 1. skupině.

Na lyžáku byla sranda. Měli jsme super instruktorku Andreu, se kterou jsme si potykali, a pana doktora Mira, byl to Slovák. Jednou mě seřval pan učitel Imríšek, že jsem u oběda na mobilu. Hráli jsme tam „Kenta“ a byla zábava. Lyžák byl super.

Nejvíc jsem se bavil na pokoji a mám odtam vtipné vzpomínky. Lyžování bylo také super, při jízdách na lanovce byla věčná zábava.

První dva dny se nic moc nedělo, ale třetí den ulehl Honza „s chutí“ na postel, a ta celá praskla.

Budu vzpomínat na hraní karet na pokoji. Také na to, že když jsme jednou vyjeli lanovkou, měli jsme tak zmrzlé tyčinky, že nám ani nešly ukousnout.

Penzion na mě působil velmi příjemným dojmem. Pokoje byly dobře vybavené a velmi mě potěšilo množství zásuvek. Naše třída se chovala nad očekávání dobře, přiznávám, že u všeho, co se dělo, jsem nebyla. Lyžařský výcvik se mi líbil, sjezdovky byly dobře upravené.

Hráli jsme flašku (pravda, úkol …). Jídlo bylo lepší než ve školní jídelně. Každý večer bylo bodování pokojů. Byli jsme na bobové dráze. Sněhu bylo dost.

Když jsme snowboardovali, tak jsem spadl a jel pěkně velkej kus dolů po zadku. Nakonec z toho vznikla velká zábava. Jeden večer jsem měl červené oči, tak jsme raději zavolali pana doktora.

První dva dny jsem byl doma, ale ve středu jsem dojel za spolužáky a užíval si s nimi zbytek lyžáku. Naučil jsem se lyžovat se zlomenou rukou.

Když jsme přijeli k penzionu, podíval jsem se a byl to přepychový penzion. Byl odtam nádherný výhled na sjezdovku, byly tam pěkné pokoje. Na svahu jsme byli od 9.00 do 12.00 hod. a odpoledne další dvě hodiny. Lyžák byl super.

Na lyžáku jsem zažil spoustu zážitků a věcí, na které nejde zapomenout. Ať už to, že jsem se seznámil s hromadou lidí, tak díky možnosti vidět snowboardisty, a proto jsem se po lyžáku začal na prkně učit jezdit. Na pokoji bylo o zábavu postaráno, díky spoustě událostí, které se staly, někdy doteď nedokážu udržet smích. Jen doufám, že těchto výletů, zájezdů bude jen víc a víc.

Na lyžáku jsem se naučil o něco lépe snowboardovat. Bylo to tam poměrně velké. Nejvíc se mi líbilo ve snowparku. Hotel byl hezký a pokoje taky.

7.A a 7.B

Zpět